Zkratky "B2B" a "B2C" i když vypadají podobně, tak popisují zcela odlišné odnože obchodu. B2C není nic jiného jak maloobchod, zatímco B2B – velkoobchod a také vývoz a dovoz. V B2C obchodě smluvními strání jsou podnikatel a spotřebitel. Ve spolupráci typu B2B – jsou to firmy.
B2B a B2C jaké to má důsledky?
Právo ochrany spotřebitele
Používá se pří obchodovaní dle B2C z ohledem na silnější pozici podnikatele vůči kupujícímu. Z toho mimo jiné vychází nárok na vrácení zboží během 14 dnů, bez udaní důvodu, jestliže se jednalo o nákup mimo sídlo firmy (tedy hlavně online). V rámci obchodu B2B tyto pravidla neplatí – když žádná ze stran není spotřebitelem. Prodávající může samozřejmě souhlasit s vrácením, ale není k tomu povinen – je velmi důležité mít to na vědomi během spolupráce. Výjimkou je jen situace, kdy podnikatel nakupuje zboží za jiným účelem, nespojeným s předmětem jeho podnikáni, jinak řečeno - když koupíte zboží od prodejce, nejste spotřebitelem a nemáte nárok na vrácení zboží.
Hodnota transakce
Průměrná hodnota objednávky v B2B obchodování je mnohem vyšší, než v případě B2C. Má to spoustu následků, ale nejdůležitější je otázka bezpečností transakci. Několik pohodlných a bezpečných způsobů platby, znamých z maloobchodu není používáno v případě velkoobchodu. Místo toho jsou jiné způsoby pro bezpečné platby, více si můžete přečíst zde Bezpečnost transakci.
Způsoby finalizací
Maloobchodní prodej se stává čím dal častěji e-commerce, tedy online prodejem. I když tradiční prodej nikdy nezmizí, to každým rokem hodnota internetového prodeje stoupa. Oproti tomu v B2B je mnohem častěji provozovanou finalizaci je návštěva v sídle firmy, dohodnutí podmínek na místě čí vlastní odběr zboží přímo ze skladu. Komunikační kanály se mění ale i přesto mnoho kupujících a prodávajících nadále dává přednost setkání tváří v tvář.
Transport a dodaní
Na trhu B2C vede model, ve kterým podnikatel zajišťuje transport zboží ke spotřebiteli. Všechny ostatní situace jsou skoro nevídané. Pří B2B obchodování je to různě – někteří prodejci mají možnost zajištění dopravy a někteří ne. Pravě proto stoji za to pečlivě čist popisy nabídek a vyptávat i o tuto součást transakce. Zde se bude skvělé hodit znalost "incoterms" – mezinárodních pravidel obchodu, které najdete zde Incoterms.
Daň DPH
DPH platí konečný odběratel. Jestliže si kupujete domů televizi, tak platíte to Vy. Jestliže nakupujete televizi za účelem dalšího prodeje – finálně DPH bude hradit Váš zákazník. Je to obzvláště důležité,kdy máte v úmyslu nakupovat na území EU – jakožto plátce DPH, budete mít možnost koupí zboží z nulovým DPH, jen kdy prodejce je také plátcem teto daně. Více o DPH si přečtete v tomto článku.
Jak jste si určitě všimli, rozdílů mezí B2B a B2C je celkem dost – a stojí za to se s těmi rozdíly seznámit, aby se vyhnout případným nedorozuměním pří finalizaci transakcí z velkoobchodníky, výrobci a distributory.
